Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na koncert jsem se ten den vlastně dostal náhodou a rozhodně toho nelituji. ZERO ABSOLU je jen jeden týpek z Lyonu, který hraje současně na elektrickou kytaru, basu, bicí i syntetizéry a do toho si pouští projekci. Kombinace baletu na ohromných třech pedalboardech a neustálého převlékání nástrojů i hudebních stylů. Post-metal, shoegaze, math rock, ambinet, drone i elektro v jednom vřícím kotli, který neustále mění tvar i formu. Obě spolukapely (slezské PLANETY a slovenské JELLY BELLY) jsem bohužel nestihl, ale i přes to mi stojí za to napsat několik řádek o setu ZERO ABSOLU.
Lucas Nak, který za tímto one man projektem stojí, je mimo jiné součástí emo punkových SPORT, což byla jedna z kapel, o jejichž setu se nejvíce mluvilo po letošním Fluff Festu. V ZERO ABSOLU je sám, ale i přes to výsledek není v žádném ohledu nedotažený. Nutno říci, že Lucas už takto objíždí kluby nějaký ten pátek a tak od lehce rozpačitých pokusů na začátku dobrousil svoji inkarnaci v ZERO ABSOLU k dokonalosti, což se týká i jistoty, s jakou odsýpá jeho koncert.
Ačkoliv je základ stále založen na tom, že na sebe vrství jednotlivé kytarové, basové a klávesové motivy, rostoucí většinou do předem pouštěných smyček a beatů, za pozornost stojí to, že vůbec není poznat jednočlennost tohoto hudebního tělesa. Vše plyne bez křečí naprosto čistě s přirozenou dynamikou, která klouže tu nahoru a tu dolů. Rozhodně kouzlo není jen v tom, že se přidávají další a další hypnotické repetitivní motivy. Postrockové plochy se místy sice mění v nebezpečně působící bažiny, ale úplně stejně se tu láme výrazné basové chřestění v doprovodu tanečních rytmů v ambientní mlhy. Výrazové prostředky, které Lucas používá, jsou opravdu široké, a popravdě moc nechápu, jak to s tak velkou dávkou přesnosti tento punker vlastně dává.
Jeho živé vystoupení je zajímavé nejen díky intenzitě a schopnosti vtáhnout do děje, projekci neopomíjeje, ale hlavně pro velkou dávku skvěle podaného muzikantského řemesla, kdy jeden člověk řeší minimálně pět nástrojů současně a do toho ještě zpívá a řve. Velký respekt a doporučení. Jeho koncerty stojí za to.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
